Na letošní tábor jsme se po čtyřech letech (kdy byl tábor na sousední Olympské louce) vrátili na naší Velikonoční louku, která nás přivítala docela přívětivě. Ale po prvních relativně teplých dnech se ochladilo a začalo pršet a pamětníci si hned připomněli slavný „Bahňák“ z roku 1996, kdy se táborová louka díky vytrvalým dešťům proměnila v močál. To se letos nestalo a to právě díky bahňáku, protože od té doby stojí celý tábor na podlážkách.

Naštěstí se počasí opět umoudřilo a přestože jsme ještě zažili dvě pořádné bouřky (z toho jednu s kroupami), poslední týden už jsme si užívali pravých tropických veder, takže jsme se mohli chodit koupat do rybníčku v Chotčinách.

První tři dny jsme si vařili sami, tedy vařila Vlaďka a moc nám všem chutnalo, takže jí touto cestou všichni děkujeme. Hned dvakrát jsme si letos pochutnali na borůvkových knedlících, i když přiznávám, že sbírání borůvek moc velká zábava není. Ale slaďoučká borůvková poleva na knedlících za to stojí. Prostřední týden v úterý si každý musel uvařit oběd sám, protože jsme se vydali na celodenní výlet do lomu, kde byl před deseti lety první tábor Venango. Kryštof nám dovezl kotlíky, vodu a gulášovky v pytlíku a protože jsme měli všichni po náročném pochodu hlad, nezbylo nám, než nanosit dřevo a polévku si uvařit na ohni. Polévku jsme ještě zajedli opečenými buřty.

Na louce nad táborem jsme během prvního týdne vytyčili hřiště na fotbal a na volejbal. Borci ještě přidali Baribol, což je hra pro dva soupeře, kteří se snaží namotat míč visící na dlouhé tyči na onu tyč. Veteráni s Borci pod vedením Petrka trénovali baseball; děti hráli také kriket nebo badminton.

Skřítci a Trpaslíci se mimo jiné seznámili se základy první pomoci, naučili se motat některé základní uzly a také se učili poznávat kytky a stromy v okolí. Tato dovednost se jim pak moc hodila v etapce, kdy celý tábor zachraňoval Vladěnu a vařil z bylinek sérum proti hadímu uštknutí.

Skřítci a Trpaslíci také jako jediní letos přenocovali na ranči v Mašovicích. Spacáky a karimatky jim tam dovezl Pavel autem; děti s Alešem, Bohoušem a Vladěnou šly pěšky. Přes noc a ráno pršelo, takže se vstáváním nikdo nespěchal a nakonec jsme výlet na ranč prodloužili o výlet do Chýnova do ubytovny na vysprchování a umytí. Paflykova sedmimístná Žirafa tak vezla tam i zpět 14 lidí ... (Ale pozor, to je tajné!!!)

Kromě celotáborové hry letos probíhala ještě jedna soutěž pro všechny – Kryštof uspořádal VENANGO HLEDÁ SUPERSTAR. Do konkurzu se přihlásilo 17 odvážlivců, kteří i když nepostoupili, dostali velký korálek na amulet. Všichni si ho zasloužili, protože obstáli před porotou, která ve složení Kryštof, Vladěna, Lendulka posuzovala jejich výkony. Do velkého finále postoupili Lucka, Verča, Klára, Kuba, Pepa a Divokou kartu od poroty dostali Kid a Bára s Klárou. Finalisté vystoupili před početným publikem, které pak hlasovalo, kdo se stane Venangovskou Superstar. Hlasování se snažil znemožnit nějaký záškodník, který dal do oběhu falešné hlasovací lístky, ale tyto byly samozřejmě vyřazeny. Po spočítání platných hlasů byla vyhlášena první Superstar Venanga – stal se jí velmi překvapivě Kid, který postoupil na Divokou kartu!

Ke správnému táboru patří také slavnostní táboráky a my jsme letos zažili hned čtyři. Třetí táborák ve čtvrtek 15. 7. byl nejslavnostnější, protože se na něm udělovaly hvězdy a hodnosti Šerifů a Maršálů – ano, letos po třech letech přijala Rada Maršálů mezi sebe dalšího Maršála, již jedenáctého a stal se jím Kryštof. Ten se stal zároveň i Šerifem, protože s námi jezdí pouze na letní tábory. Dalšími Šerify byli jmenováni Robert a Ryba. Hvězdu za pět účastí dostali Tomáš a Anetka.

Ani letos nemohla v programu chybět návštěva Chýnovské jeskyně, byli jsme tam den po slavnostním táboráku v pátek 16. 7. Kamarád Franta nás provedl klasickou návštěvní trasou a pak si mohli zájemci zkusit vylézt ven nouzovým východem. Zkušení vědí, že prolézt nouzák není žádná sranda, ale letos jím prošli i někteří Skřítci a Trpaslíci.

Puťáky Borců i Veteránů poznamenala vedra. Ujet delší trasu s veškerou bagáží je pěkná makačka a když se k tomu přidá pálící sluníčko, není to žádný med. I tak se ale Borcům podařilo podívat se kousek za hranice Rakouska. Dva dny tábořili u Staňkovského rybníka a protože to byla od Venanga dálka, část cesty tam i zpět se svezli soukromou úzkokolejkou. Veteráni jeli klasickou trasou přes Temelín, České Budějovice a Soběslav.

Trpaslíci a Skřítci nejčastěji jezdili na třešně. Přestože jich v blízkém okolí tábora roste hodně, první týden jsme si museli počkat, protože byla zima a třešně nedozráli. Pak vysvitlo sluníčko a třešně pěkně červenaly, takže si jich nakonec užili do sytosti všichni – tři stromy rostly na cestě k rybníku a protože jsme tam poslední týden chodili skoro každý den, vždycky jsme si nějakou tu třešeň utrhli.

KDO S NÁMI BYL?

CELOTÁBOROVÁ HRA

Letošní celotáborovka se jmenovala EXPEDICE VENANGO. Celé tři týdny jsme pátrali po záhadném tajemství ŇAMI-ŇAMI, o jehož existenci jsme se dozvěděli hned druhý den tábora z rozevláté zprávy. Ještě ten večer jsme si do lesa došli pro amulet, který nás provázel a chránil během celého tábora. Za jednotlivé etapy expedice jsme dostávali kuličky, které jsme ukládali do vlastnoručně ušitých měšců a po skončení expedice jsme si je na památku odvezli domů. Prošlé etapy zaznamenávala Lucka na velikou mapu, která visela na nástěnce v jídelně.

Ve středu 7.7. odpoledne vyrostla na louce nad táborem neviditelná pyramida, kterou mohly děti opustit až po vyřčení tajemné formule: „Jsem bábuška roztomilá, málem jsem se přiopila; kokokodák!“, jejíž znění se děti dověděly po splnění osmi úkolů. Následovala páteční hádanková bojovka v lese a noční hledání světlušek na louce. Světlušky byli vedoucí se světýlky a úkolem dětí bylo získat od nich podpisy v určitém pořadí. V sobotu jsme po týmech poskládali další zprávu: Jste na správné cestě k odhalení tajemství ŇAMI-ŇAMI. Připravte se ale na nebezpečný boj s nepřítelem… Boj to byl opravdu nebezpečný, protože při středečním dobývání cizí vlajky v lese bylo ztraceno mnoho životů. Naštěstí šlo o životy z šátků, takže nakonec přežili všichni.

V pondělí 12. 7. jsme se vydali podle mapy hledat mluvící kameny. Pět týmů našlo pět mluvících kamenů, které nám sdělili další zprávu: ŇAMI-ŇAMI je velké tajemství. Bylo jasné, že klíč k odhalení ŇAMI-ŇAMI nám stále uniká, ale o to víc jsme se snažili jej najít. Dalším krokem v pátrání bylo zvládnutí náročné cesty v lese terénním vozidlem. Vozidlo představovala dlouhá kláda, kterou museli všechny týmy pronést vyznačenou cestou a složitě s ní manévrovat mezi stromy.

Konkrétní stopu k tajemství ŇAMI-ŇAMI se podařilo objevit Skřítkům, kteří v lese našli text tohoto znění: Neznámí poutníci, tajemství ŇAMI-ŇAMI je skoro odhaleno. ŇAMI-ŇAMI se objevuje a mizí na nejroztodivnějších místech ve dne i v noci, a proto mějte oči otevřené… Tak jsme měli oči otevřené, hledali jsme a pátrali, ale stále nic. Zato Vladěna asi o poledňáku usnul a nedával pozor, protože se připlazil do tábora v křečích a se čtyřmi hadími kousnutími! Naštěstí jsme znali recept na sérum z bylinek, které mohlo Vladěnu zachránit a tak děti po týmech museli nasbírat asi 30 bylin a od starších guru získat kůži ptáka ohniváka, kouzelné polínko nebo ještěří tepnu. Tyto suroviny pak uvařili v kotlíku a spolu s řečením zaříkadla je přivázali na rány Vladěnovi, který se jako zázrakem hned uzdravil.

Předposlední den při návratu od rybníka jsme objevili mapu s divnými symboly a podle ní jsme našli poblíž tábora šamana! Žil ve staré chýši a za postavení nové nám slíbil dát mapu k ŇAMI-ŇAMI! Konečně! Konečně jsme se mohli dovědět, jako velké tajemství ŇAMI-ŇAMI vlastně je. Všichni proto přiložili ruku k dílu a postavili novou chýši i přinesli všechny vzácné relikvie, které si šaman přál v chýši mít. Po závěrečném táboráku jsme vyhledali šamana a dovedli ho k nové chýši. Šaman se ale obrovsky rozčílil a řval – chýše se mu nelíbila a mapu nám odmítl dát. Stáli jsme okolo jako zařezaní; tajemství ŇAMI-ŇAMI jsme měli nadosah a teď najednou nic. Mezitím ale šaman v chýši usnul a statečnému Pepovi se podařilo mu mapu položenou na oltáři vzít. Rychle jsme odešli od chýše a nedočkavě jsme si mapu začali prohlížet, když v tom se šaman probudil, zjistil, že mapu nemá, zařval na celý les. Radši jsme rychle běželi do tábora, aby nás nestihl žádný trest a tam jsme studiem mapy zjistili, že ŇAMI-ŇAMI se objevuje asi na devíti místech. Po oddílech jsme je prohledali a podařilo se nám najít ŇAMI-ŇAMI, což jsou podle legendy střípky z obrovských varhan ze starobylého města, které stále vydávají jemný optimistický tón a přinášejí svému majiteli štěstí.

Lendulka