Jedno z nejlepších umístění, co se týče přístupu ke sjezdovce a opravdu skvělého zázemí v penzionu Ranč, nám i dětem dopřálo vychutnat si lyžovačku ve středisku Bubákov v Herlíkovicích. Jelikož nadílka sněhu k nám byla letos opravdu štědrá, před chatou se nazuly lyže, píchlo se do sněhu a za pár okamžiků se stálo na pojízdném pásu čtyřsedačky, kde na nás byli po celý týden velice hodní. Odpoledne stačilo opět jedno píchnutí na vrcholku kopce do sněhu a příští zastávkou byla chata a teplo, které myslelo i na naše vlhké botky, které se pověsily na věšáky, foukající přes noc horký vzduch do botiček takže ráno každý obouval suché lyžáky.

  Počasí se na nás občas mračilo, občas usměvavé slunce trhalo mraky nebo je poslalo odpočívat za kopec, opravdu nám bylo dopřáno hor snad ve všech krásách i ošklivostech počasí od hustého sněžení, ostrého sněžení, mokřejšího sněhu i lehce se snášejícího prašanu. Nic z toho nám nemohlo zkazit radost z lyžování.   První den jsme se rozdělili do skupin podle schopností a vyrazili brázdit zasněžené kopce. Nejmenší družstvo učil Pavel s Jirkou a Janou na Bubákové. Prostřední si užilo Vladěnu a Podporu převážně na Bubákově, ale podnikli jsme i několik opatrných výletů na Žalý a nejobratnější lyžníci jezdili převážně s Kidem na obtížnějším Žalý.

  Pomalu přicházející únavu jsme přerušili výletem do Vrchlabí, které se vrtělo v údolí pod námi. Trochu smutni z předělávání Krkonošského muzea jsme se alespoň vyfotili u místního pána hor, údolí a říček Krakonoše a vtrhli jsme jako kobylky do místní cukrárny a se spokojenými bříšky jsme stoupali k chatě.

  Každý večer jsme hráli nějaké společenské hry a s jistotou prohlašuji, kam se hrabou ty virtuální, neusměvavé, neosobní, umělé chudinky v počítačích a obrazovkách. Doufám rodičové, že je nenecháváte vítězit. Přece žádná interaktivní obrázková animace není tak přínosná pro fantazii a paměť dítěte jako pohádka z vašich úst. Logiku neprocvičí kluci u sebekrásnější logické hry hltající očima na obrazovce roztomilé zelené příšerky, ale jak říká teorie učení u něčeho, co vnímají všemi smysly třeba u Lega nebo Merkuru. Opravdový přínos z tohoto trendu mají jistě tvůrci her a ta část psychologů, která tvrdí, že dobrá hra může být prospěšná. Tohle není žádné sektářství proti moderním věcem, jak by si to mohl student kybernetiky vůbec dovolit, že? Sám ve své hlouposti občas hraji, ale díky pestrému dětství je skutečnost rozlišitelná a to i když vaše dítě přejde od roztomilých her k těm co už tolik roztomilé nejsou. A věřte přejdou. Tolik slov jen pro zvolání - Hrajte si. U nás ve Venangu si hrajeme.

  Zpět na svah. Na konci týdne jsme zúročili týdenní prohloubené znalosti lyžování ve slalomu místní lyžařské školy a v našlapané konkurenci jsme se rozhodně neztratili. Ovládli jsme svah a fidorkové medaile jsme si rozdělili na večerní afterparty, kde jsme si opět zahráli nějakou tu hru. Další den už byl smutnější, i přesto, že bylo nejhezčí počasí. Před námi byla už jen cesta autobusem domů.

Vladěna